Naší nejstarší táborvou zvyklostí je asi táborák, který je odjakživa považován za trochu posvátnou věc. Na přípravu věnujeme většinou skoro celý den, stavíme zpravidla hranici nebo pagodu a vycpáváme ji chrastím. Zapálení ohně mají na starosti "ohnivci" neboli "palivci", kteří si k tomuto účelu zhotoví fagule ze silnějšího klacku, který na konci obalí smůlou a obvazy. Oheň zapaluje každý z jedné světové strany a přitom pronese krátkou básničku. Po celý večer se potom o oheň starají a přikládají. Druhý den je jejich povinností uklidit ohniště a do vyčištěného vnitřního kruhu z kamenů položit malou zelenou smrkovou větvičku.

První táborák se koná co nejdříve po začátku tábora a je vlastně takovým slavnostním zahájením tábora. Naopak u posledního táboráku bývá většinou vyhodnocení celotáborové hry a slavnostní rozloučení.

Básničky při zapalování ohně:
Zapaluji oheň ze strany severní ve jménu síly: buď odvážný, buď mlčenlivý, poslouchej!
Zapaluji oheň ze strany jižní ve jménu krásy: buď silný, buď čistý a chraň přírodu!
Zapaluji oheň ze strany východní ve jménu pravdy: mluv pravdu, buď poctivý, buď skromný!
Zapaluji oheň ze strany západní ve jménu lásky: buď laskavý, buď odvážný, buď rád na světě!

Jednou z věcí, o které se staráme hned první den po příjezdu na tábor, je nástěnka - ta je po celý tábor takovým informačním centrem. Nachází se tu všechny důležité informace - rozdělení do družinek, rozpis kdo kam běží na rozcvičku (klasické rozcvičky jsme zrušili už dávno, teď máme rozcvičky nepovinné, ale za doběhnutí pro lísteček nebo splnění jiného úkolu jsou body, takže většina dětí absolvuje rozcvičku dobrovolně), povinné dokumenty (např. požární směrnice, táborový řád atd.), morseovka a šifry, dále je zde jídelníček, denní rozkaz, dobrovolně nucené práce a potom aktuální informace které se denně mění.

Na běžném jídelníčku není nic moc zajímavého - dozvíte se co bude k obědu nebo k večeři, ale tím to také končí. Na našich táborech si musíte nejdřív trochu potrápit hlavu abyste se dozvěděli co že to vlastně k tomu jídlu bude. No řekněte - co byste si představili třeba pod názvem "trojboj" (bývá většinou k snídani), chlupatý chleba (snídaně, svačina nebo večeře), Roubíčkova pochoutka (večeře), šupinatá brzda (snídaně, svačina nebo večeře), importní zboží z Pardubic, hříšné ovoce, provitamin A (svačina), prasátko ve válečkách (večeře) nebo vepř a lá Karot s potrubím (oběd nebo večeře)? Po rozluštění této hádanky už je jistě jasné co se skrývá pod názvem "energie sbalená na cestu" nebo "pramen zdraví z Posázaví"...

Tvorba jídelníčku někoho (např. Tomáše) svádí k básnění:
Když se ozve hladánek,
pomůže nám Pepánek,
za "prosím a děkuji"
posloužíme čímkoli.

Dobrovolně nucené práce jsou také naší specialitou. Jedná se o klasický rozpis služeb na nádobí, dřevo, brambory a další potřebné činnosti na táboře, u kterého visí tužka. Vtip je v tom, že kdo se napíše dobrovolně a práci vykoná dobře, dostane za ni body. Pokud ale někdo má nádobí nebo jinou práci za trest, napíše ho některý z vedoucích červeně a nedostane za to nic - odtud nucené práce.

Jistě si někdo vzpomene i na další zvyklosti, pokud zde tedy některé chybí, napište nám, rádi je doplníme.

Tento článek byl původně vytvořen 5.8.2002.