Letošní tábor se konal na louce u Hronského rybníka kousek od Lukavce u Pacova (okr. Pelhřimov) v termínu 14.7.-3.8.2002. Tábořiště bylo půjčené od 154. PS Paprsek, která sem jezdí už skoro 30 let a proto je tábořiště dokonale vybavené a připravené na všechny situace. Skládá se z několika pevných budov a podsadových stanů. Tábor před námi zde měl spoustu dětí a vedoucích a měl tedy postaveno přes 70 stanů. Našeho tábora se letos účastnilo jen 10 dětí, byl to takový rodinný tábor.

Potřebovali jsme méně stanů a vytvořili jsme z nich menší půlkruh naproti kuchyni. Kuchyně je vybavena brutarem, kamny s dvěma velkými kotly, dvěma sporáky na dřevo, dvěma dřezy s tekoucí vodou (voda ze studny je rozvedena po celém táboře) a několika skříňkami a pracovními stoly. Na večerní sezení se za špatného počasí zavřely "okenice" a sedělo se na lavicích kolem stolu. V lesní jídelně bylo příjemně zvláště v tropických vedrech v posledním týdnu. Za deště se jedlo v Malíkárně - chatě se dvěma místnostmi, kterou postavil jistý pan Malík (odtud název). V Malíkárně se za špatného počasí hrály hry, sušily věci, byla zde umístěna nástěnka se všemi důležitými informacemi, jako je jídelníček, denní rozkaz, dobrovolně nucené práce atd., luštily se šifry a prováděla spousta dalších činností. V úschovně (která se přes rok používá jako sklad podlážek, prkýnek, poliček, matrací a molitanů do stanů) jsme měli (kromě zbytku stanů a dalšího vybavení tábora, které jsme nepotřebovali) také kola. Z jedné strany úschovny je dílna, z druhé strany koupelna. V koupelně je umístěn brutar, do kterého se dá natočit studená voda přímo z kohoutku, dále jsou ve výbavě vaničky, lavory, kbelíky a na vylévání vody je přímo vevnitř kanálek, který ústí (jako všechny vodní odpady) do vsakovačky umístěné za potokem. Za potokem jsou také záchody (zvlášť pro kuchyň, pro vedoucí a nově postavené pro děti), koryto s tekoucí vodou na mytí a místo pro spalování odpadu. V další zadní budově je sklad - přes rok tam jsou uložené celty a během tábora pečivo, plynové ledničky a další věci. Nachází se tu i další místnost se stoly a palandami, kde se dá zatopit, což jsme využili především pro sušení celt před odjezdem do Prahy. Potraviny vyžadující chladnější podmínky, jsou uloženy ve sklípku pod touto budovou. Dále je zde z prken stlučená štípárna, ve které je složené dřevo a před ní se štípe dříví. Poslední pevnou budovou je tzv. garáž - jestli se pro tyto účely někdy používala nevíme, nám se hodila pro skládání usušených celt, protože tam bylo vytvořené jakési letiště rozměrů asi 3x3 metry z podlážek do stanů.

K táboru patří i velká louka u rybníka, který je sice nádherný, ale bohužel není na koupání. Využívá se tedy aspoň pro ježdění na lodičkách (děti vždy s vestami a pod dohledem někoho z vedoucích).

Celotáborová hra měla tento rok název Cestování v čase. Před táborem dostali účastníci dopis od archeologické společnosti, aby pomohly rozluštit neznámé hieroglyfy:

Vážení cestovatelé!
Jménem archeologické společnosti Archaia se tímto dopisem na vás obracím s prosbou o pomoc. Naši spolupracovníci nalezli pergamen, který pochází nejspíš z méně známého období starobylého Egypta. Hledáme odvážné jedince, kteří se vydají na nepředvídatelnou cestu k rozluštění písma.
Všem zájemcům jsme ochotni zapůjčit nově vyvinutý stroj času. Není však ještě natolik vyzkoušený, abychom ho mohli představit veřejnosti. Neboť se při klouzání časem mohou objevit drobné nedostatky, je cestování s ním na vlastní nebezpečí. Věříme však, že ti nejodvážnější se nenechají odradit pochybnostmi některých strašpytlů a rychle se pustí do práce.
Po úspěšném návratu s klíčem k rozluštění písma čeká hrdiny nemalá odměna.
Na shledání se těší
Archeologická společnost ARCHAIA

Pro klíč k rozluštění papyru se děti musely dostat do starověkého Egypta a potom zase zpátky do současnosti, kde papyrus zůstal. Společnost jim půjčila stroj času, který měl svoje mouchy a tudíž děti bloudily v různých obdobích historie.

Hned druhý den po příjezdu jsme vyrazili na průzkum okolí - dopoledne pěšky do lesů kolem tábora (kde jsme se mírně ztratili) a odpoledne na kolech na třešně. Večer děti poprvé vyzkoušely stroj času, pomocí kterého cestovaly celé 3 týdny - po dobu trvání celotáborové hry.

Od úterka nám začalo ošklivé počasí -  když zrovna nepršelo, bylo aspoň zataženo, foukal studený vítr nebo mrholilo. Museli jsme proto pozměnit plánovaný program a trochu improvizovat, abychom aspoň některé hry umístili pod střechu. V pravěku děti vyřezávaly lžíce a stavěly vesničku z přírodních materiálů, v Americe 19. století probíhala volební kampaň, volby a vědomostní soutěž. Ve chvíli, kdy to vypadalo, že nebude aspoň 2 hodiny pršet, jsme hráli hru v lese nebo připravovali táborák, který stejně byl až v sobotu, kdy dřevo trochu vyschlo a večer výjimečně nepršelo. V době 2. světové války děti absolvovaly nasazování plynových masek na čas a "pekelný výcvik" - trasu v lese s disciplínami (hod granátem, plížení, přechod potoka po laně, "opičí dráhu" atd.).

Dalším použitím stroje času se dostaly do pohádkové říše a jejich úkolem bylo najít kouzelný strom, na kterém rostly bonbóny. V neděli, za doby rytířů děti prokazovaly zručnost v rytířských soubojích například strouháním tvrdých rohlíků na čas, v přetahování lanem a dalších disciplínách. Všechno nám nakonec ale překazil déšť a chvíli i vichřice, a jsme se báli aby se nezlomila vlajkokláda nebo nějaký strom. Přestože v Pacově prý zanechala vichřice velkou spoušť, u nás trvala jen asi 10 minut a zlomil se naštěstí jen jediný strom a to ještě až za táborem u rybníka. Během deště, který následoval, si každý budoucí rytíř vyráběl svůj erb. Večer, když přestalo pršet a setmělo se, tak jsme provedli pasování na rytíře.

Dále děti prošly dobou indiánů, kterým pomáhaly vybojovat dýmku náčelníka Velkého Medvěda a krotily divoké mustangy, dobou lidojedů - těm zase musely na ohni uvařit čaj a upéct placky a navíc si stavěly v lese chatrče - a dobou keltů (vyráběly náhrdelník z přírodních materiálů a bojovaly s nepřátelskými kelty - vedoucími).

Ve středu jsme uspořádali výlet, původně se mělo jít na hrad Kámen, ale protože autobus, kterým jsme chtěli jet, o prázdninách nejezdí, šli jsme pěšky jen do Pacova. Tam si všichni nakoupili co potřebovali a zájemci se byli podívat v zámecké zahradě na zajímavý strom.

Další den se děti přenesly do doby zlaté horečky, musely si tedy vyrobit saně a nalovit zvěř na cestu na Aljašku, potom rýžovaly zlato a večer prohýřily vydělané dolary v saloonu. Ani poté je stroj času nepřepravil tam, kam měl a děti byly na jeden den ve starověkém Řecku. Soutěžily na olympiádě netradičních disciplín (hod kanadou, kriket, házení papírových koulí do zavěšeného kroužku, běh s károu, souboj na lavičce, skákání v pytli) a nacvičily k táboráku staré řecké báje.

Konečně se stroj času umoudřil, děti se dostaly do Egypta, rozluštily hieroglyfy a varovaly egyptskou královnu před plánovaným svržením z trůnu. Umoudřilo se i počasí, takže jsme mohli vyrazit na koupání.

Ani cesta zpět do současnosti nebyla jednoduchá, stroj času vedl děti přes Mykény, kde bloudily v labyrintu a dokonce zažily i potopu světa. Ráno se vyhlásila potopa a všichni si měli za 30 minut sbalit na dvoudenní puťák. Na nástupu jsme zkontrolovali obsah batohů, udělili trestné body za chybějící věci, které si potom všichni přibalili, doplnili jídlo a stany a mohlo se vyrazit. K večeru cestovalé dorazili na místo určení -  na louku u řeky Trnavy, kde se nachází chata Trnávka patřící také PS Paprsek. Většina cestovatelů se rozhodla spát "pod širákem" a odebrali se do lesa. Druhý den cestou zpátky asi 5 km před táborem je zastihl hrozný liják, všichni byli promočení a zmrzlí, takže nakonec byli nuceni zavolat Janě, která zůstala v táboře, aby pro ně přijela autem. Tehdy jsme poprvé využili Malíkárnu jako sušárnu, protože většina měla kompletně mokrý i obsah batohu včetně spacáku.

Tábor nám velice rychle utekl, ve čtvrtek děti rozluštily tu hlavní zprávu kvůli které absolvovaly celé putování a šly zjistit jestli se jim u hluboké tůně zjeví bohyně Hathor, aby je ochránila před nepřízní osudu. V pátek se už boural tábor (když zrovna chvíli nepršelo), celty se sušily v zadní budově a Malíkárně, ze které jsme vynosili stoly a smontovali palandy, aby bylo poslední noc kde spát. Večer jsme zapálili závěrečný táborák a proběhlo vyhodnocení. V sobotu jsme už jen umyli a uklidili co bylo potřeba, všechno naložili a připravili tábořiště na "zimní spánek".

Během tábora se děly i takové věci, které nám život znepříjemňovaly - např. jak se rozbilo auto a jak ho Marek opravoval. Sice jsme nevěřili, že s tím autem ještě někdo odjede, ale nakonec se podařilo. Pro opravu byl zvolen jediný kousek betonu v táboře - mezi kuchyní a Malíkárnou a potom se tu muselo samozřejmě uklidit...

Nejen auto, ale i kola se musí opravit. Vedoucí touto činností tráví stále spoustu času a to i přestože pokaždé zdůrazňujeme, že je nutné mít na tábor pojízdné kolo bez závad. Opravit prasklou duši není problém, ale když vedoucí seřizují nebrzdící brzdy, nefunkční přehazovačku, rovnají osmičky atd., nezbývá potom moc času na přípravu her pro děti. Zkontrolujte proto prosím vždy kolo, které dáváte dětem na tábor nebo podobnou akci.

Z tohoto tábora vzniklo CD, které obsahuje všechny fotky a několik informací o skupině. Pro účastníky tábora je CD zdarma, pro ostatní zájemce za výrobní náklady (do 30,- Kč). Pokud byste o toto CD měli zájem, napište nám.

Na fotky z tohoto tábora se můžete podívat ve fotogalerii.

Tento článek byl původně vytvořen 5.8.2002 s postupnými úpravami do 30.3.2003.