Tábořiště bylo umístěno poblíž Ratibořských Hor u Tábora, mezi vesnicemi Vřesce a Podolí. Tento rok jsme si museli celé tábořiště postavit sami, protože před naším příjezdem zde byla pouze louka, les a studánka s pitnou vodou. Se stavbou tábora nám pomohli někteří rodiče a další přátelé, takže nám šlo všechno pěkně od ruky a po víkendu už mohl tábor normálně fungovat. Lesní studánka byla pro náš tábor nejdůležitější - protože v ní byla pitná voda vhodná dokonce i pro kojence, měli jsme hadicí vodu vedenou přímo do kuchyně. Navíc jsme odtok ze studánky využívali jako "chladničku" - chladilo se tu jednak mléko a další potraviny v nepropustném obalu, ale občas i nějaký ten soudek s pivem pro vedoucí. Ke studánce se nesmělo chodit, aby se neznečistila, a možná i proto kluci vyrobili ukazatel "Pivní zóna".

Námětem celotáborové hry byl tentokrát divoký západ, takže se z nás na tři týdny stali kovbojové a zlatokopové. A protože kovbojové strávili část svého života v sedlech, učinili jsme tak i my a vyráželi na výlety na kolech. Jedním z nejdelších cyklovýletů byl výlet do Chýnovských jeskyní. Na kolech jsme ale jezdili i k okolním rybníkům - buďto do vedlejší vesnice nebo k vzdálenějšímu a většímu Knížecímu rybníku.

Kovbojové občas k přepravě využívají také psí spřežení, my jsme však žádné psy neměli, tak si na psí spřežení zahrály jednotlivé zlatokopecké party. Po cestě měly party ještě několik úkolů, jedním z nich bylo například zatlučení metrového kůlu co nejhlouběji do země.

Další etapou celotáborové hry bylo rýžování zlata. Každá parta si vyrobila čtyři kolíky na vyznačení claimů, které spojila přesně odměřeným provázkem. Poté vyrazila na nedalekou louku vyznačit si svůj claim a hledat v něm zlaté valounky, které potom v táboře prodala za dolary.

Důležité bylo také, aby si kovbojové dokázali ulovit nějakou obživu a proto jsme zorganizovali "loveckou stezku". Kovbojové lovili střelbou ze vzduchovky do terče se zvířaty, házením se šipkami na terč, strefováním šiškou do vyznačeného území, a všechno muselo být samozřejmě co nejrychlejší, takže se stopoval i čas.

K velkým zážitkům z každého tábora patří také táborový oheň. Připravuje se většinou skoro celý den, je třeba donést z lesa hodně dříví, postavit pyramidu, připravit fagule k zapálení ohně a nacvičit písničky a scénky. Večer potom netrpělivě čekáme na setmění a potichu se přesuneme k ohni. Ohnivci zapálí oheň, ve stoje zazní první písnička - Zátoka - a potom se zpívá, předvádějí se scénky a všichni se dobře baví až do závěrečné Rosy na kolejích.

Samozřejmě že celý tábor nebyl jen o celotáborové hře a přísném dodržování stanoveného programu. Ve volných chvílích se vyváděla spousta legrace, za teplého počasí skončila spousta lidí v potoce i s oblečením, dokonce jsme měli v táboře i přepadení bandity.

Všechno nakonec jednou skončí, a tak jsme i my museli po třech týdnech zbourat tábor, sbalit stany, naložit vše na dva náklaďáky a vrátit se zpátky do Prahy.

Fotky si můžete prohlédnout ve fotogalerii.

Tento článek byl původně vytvořen 14.5.2004, aktualizován 26.5.2011.