V tomto roce jsme na Mikuláše byli ve Velké Úpě v chatě Rádiovka. Byli jsme tu poprvé a tento výlet poznamenala jedna významná příhoda, kterou většinou nazýváme "jak nám zabásli Martina". Ale pěkně od začátku...

Když jsme se sešli u autobusu (jeli jsme tenkrát linkovým autobusem), tak nám Medvěd oznámil, že jede autem a cestou nakoupí. Autobusem tedy jelo asi 20 dětí, Dana s Janou jako instruktorky a Martin jako vedoucí. Cesta probíhala dobře až do okamžiku než jsme vystoupili z autobusu. Ten nás vysadil na náměstí  ve Velké Úpě a nikdo nevěděl kam teď. Ale protože všímavý Nervík viděl cestou nápis "Rádiovka"  na jedné z chat, vydali jsme se po silnici zpátky.

Po chvíli u nás zastavilo policejní auto s tím, že hledají Martina, posadili ho do auta a bez vysvětlení odvezli. Došli jsme tedy k prvnímu parkovišti u jakési chaty a tam jsme na něj chtěli počkat. Většina z nás se začala koulovat a nějaký nervózní pán na nás z okna křičel kdeže máme vedoucího. Odpovědí mu byly výkřiky typu: "Zabásli ho policajti, je to masovej vrah" a podobně.

Naštěstí se brzy objevilo zase policejní auto, vystoupil z něj Martin a prohlásil že jdeme špatně, že chata je prý hned u náměstí. Taky říkal, že Medvědovi cestou kleklo auto, že je kdesi v servisu s plným autem jídla a že se zatím máme ubytovat. Protože tenkrát nebyly mobily, zavolal kolegům policistům do Úpy aby odchytly bandu dětí, která vystoupí z autobusu z Prahy, což oni přesně splnili.

My jsme se tedy vrátili zpátky, abychom zjistili, že ta chata kousek od náměstí se jmenuje Hotel Radium a že to rozhodně není ono. Znovu jsme se tedy otočili, došli ty dva kilometry k Rádiovce a Martin se vydal nahoru do stráně ke správci chaty pro klíče. Správce ale vůbec nevěděl o tom, že bychom měli přijet, takže v chatě nebylo zatopeno. Řešili jsme to shromážděním v jídelně a zapnutím sporáků, které přeci jen trochu tepla vydávají. Mokré boty jsme sušili v troubě a abychom se aspoň trochu zahřáli, dali jsme vařit vodu na čaj. Tady byl ale další problém - někdo musel opatřit aspoň čaj a cukr, takže Jana s Danou se vydaly zase směrem k náměstí do obchodu...

Medvěd dorazil nakonec skoro v deset večer, takže nás před vyhladověním zachránil v poslední chvíli a do dneška si aspoň máme o čem povídat.

Dále už výlet probíhal vcelku v pohodě, přes den jsme řádili venku ve sněhu a večer hráli v jídelně hry (například Videostop) a koukali na video. No a nechyběla samozřejmě ani mikulášská nadílka.

Fotky z mikulášské nadílky se mi nepodařilo najít, ve fotogalerii naleznete alespoň několik z bobování na stráni nad chatou.

Tento článek byl původně vytvořen 26.2.2003.